Na utkání s Lobodicemi se strašně těšili všichni, mělo to být jednoznačné utkání a gol si chtěli dát každý. Mužstvo Lobodic ještě na hřišti soupeře nevstřelilo ani jednu branku!!! To, jak jsme k zápasu přistoupili, byla ostuda a připadalo mi, jako kdybychom byli poprvé na hřišti.
Do první půle nastoupilo z naší strany družstvo, které neznám. Vše už začalo přístupem k rozcvičení, samé srandičky, poslední mužstvo... Vstup do utkání byl vlažný a to je ještě slabé slovo. Fotbal v našem podání se zřejmě odstěhoval do Humpolce. Co je nám platné, že na soupeřově půli strávíme většinu času, když je to k ničemu. Žádný pohyb bez míče, sólování, nekvalitní mezihra, špatné přihrávky a žalostné zakončení. Do kabin se šlo za stavu 0:1.
O přestávce jsem měl velice emotivní monolog ke všem hráčům, bez výjimek. Dokonce i rodiče na druhé straně hřiště měli o zábavu postaráno. Do druhé půle už nastoupil trochu jiný tým, který chtěl zápas otočit ve svůj prospěch. Za tři minuty bylo 1:1 a za dalších 5 minut už svítilo na ukazateli skore 2:1. Celkový výsledek 4:1 – velká bída.
První půle tragická, druhá byla o něco málo lepší, ale určitě nesmazala pachuť té první.

Je to pořád dokola a stále stejné chyby. Je potřeba trenéry poslouchat na tréninku a dělat na něm vše na 100 % a pak to bude jiné. Dnes si za předvedený výkon pochvalu nezaslouží nikdo!!!